Ach jakž to srdce divně v prsou bije!

Jan Neruda

Ach jakž to srdce divně v prsou bije! Ach jakž to srdce divně v prsou bije!
Hned jak by předhánělo mračné povětří, hned jako hoch, jenž dechu nešetří, tak tlukotem svým horou, dolem kráčí, že sotva stín mu věrný jeho stačí.
A náhle v nejdivějším, nejmocnějším hnutí se zase zastaví, jak by to hloupé srdce přemýšlelo, zda má bít dál, zdaž jíti na odpočinutí. [183]