XIII. Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,

Jan Neruda

XIII.
Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý, Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,
 dub stěžeň jeho, boky jako z žuly, a rovno cestu svou si mořem brázdil, nechť vlny orkánem se rozedmuly. Však náhle siný blesk se s nebe snesl a po korábu jako had sjel k moři – zvon zaduněl, tak hrozně, žaložalně, a z lodí kolem zazněl pokřik: „Hoří!“ Jen mžik a koráb letí osamělý – kdož dlel by tam, kde osud duby drtí! – divokým skokem letí v noční chmúru, tam někam v dál, kde čeká přístav smrti. [76] Již stěžeň padnul, s ním ta flaga pýchy, jak z děla rána po vodách to znělo, sloup jisker šlehnul k nebeským až branám a zas se kolem do slepa vše stmělo. A koráb zase dál a jemu v týlu saň sedí ohnivá a hladně ničí oud po oudu i kusy v propasť hází, a vlny dole varem kypí, syčí. Již trup se níží, jako sen by dýmný se rozplývají charé jeho rysy – jen chvíli ještě, malou, krátkou chvíli a popel můj se s širým mořem smísí! 77 OBSAH.
Jarní:
Str. Byla to zima překrásná!7 Binokl na očích, v ruce hůl8 Teď v zrcadlo hledím10 Já zanevřel na svět11 Kde jsem se to octnul!13 Snad je tak děcku s rána15 Já věru teď nahlas si zpíval!16 Tak rád bych zpívat uměl!17 Buď požehnán, ty lístku první –18 My ještě cos vyvedem20 O malém Palečku22 Jaro se ozvalo23 Sotva že srdce mé ožije24 Ty utýráš mne chladem svým25
Letní:
Zahynout jako ta luční tráva29 Čtu v měkké kůře březové30 Co ten letní den nám dává!32 Je tak teplo34 Náš kraj se ženil dnes36 Nesmějte se pavučince na mých vlasech38 Jak dobře, že z ráje vyhnal nás39 Já umírám láskou41 Má poesie – dívčina42
[78] Podzimní:
Náš Boubín má šedivou čepičku45 Já hnal se za motýlem47 „Ta nebohá ptáčata venku!“48 Ty naše hodiny49 Kdy láska přilétá50 Byl jsem já mlád?51 Že šedivým?52 Chtěl věčně bych být jen jak podzimek53 Však nechtěl bych být jak ten podzimek55 Jen z města ven!57
Zimní:
Zima ta paní zlá61 Ledový květ62 Aby Tři králové věděli63 Mladá, bujná upomínka64 O modré chrpě66 Tak sám a sám68 Když jsem mlád byl69 Když dal osud píseň71 Znavený po bujném, úrodném létu72 Den vznesl se73 Přede dvorem stará vrba74 Liják se v okna boří75 Byl pevný koráb to76
[79] Poznámka: Stručný životopis spisovatelův nalézá se hned v I. čísle „Poetických besed“.
E: až + mk; 2004 [80]
Básně v knize Prosté motivy:
  1. I. Byla to zima překrásná!
  2. II. Binokl na očích, v ruce hůl
  3. III. Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,
  4. IV. Já zanevřel na svět a v samotu
  5. V. Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží
  7. VII. Jsem zaleknut, jako bych při hříchu
  8. VIII.
  9. IX. Buď požehnán, ty lístku první,
  10. X. Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
  11. XI. Kdykoli ptala se babička:
  12. XII.
  13. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
  14. XIV.
  15. I. Již lučina je zkosena,
  16. II. Čtu ve měkké kůře březové,
  17. III. Slunce je jak velký žernov, pánbíček jím den svůj mele,
  18. IV. Je tak teplo – je tak ticho!
  19. V. Náš kraj se ženil dnes, bral oblohu si slíčnu,
  20. VI. Nesmějte se pavučince
  21. VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás
  22. VIII.
  23. IX. Má poesie – dívčina
  24. I. Náš Boubín má šedivou čepičku
  25. II. Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
  26. III. Když nad střechou osad se zmítá bouř,
  27. IV.
  28. V.
  29. VI. Podzim je zde a krátký den,
  30. VII. Že šedivím, praví váš veselý smích?
  31. VIII. Chtěl věčně bych být jen jak podzimek –
  32. IX. Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
  33. X. ,Jeď!‘ – „Kam?“ – ,Kam chceš, jen z města ven!
  34. I. Své čelo mi do okna vtlačila
  35. II.
  36. III.
  37. IV. V očích mně cos světélkuje,
  38. V. Předc jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku,
  39. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám
  40. VII. Když jsem mlád byl – když jsem mlád byl,
  41. VIII. Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
  42. IX. Jesenní kraj jsem, znavený
  43. X. Den vznesl se z údolu; výš a výš
  44. XI. Přede dvorem stará vrba,
  45. XII. Liják se v okna boří –
  46. XIII. Byl pevný koráb to a hrdě vzneslý,