BÁSEŇ SUBJEKTIVNÍ Já povrhuju salónem,kde bídák marně zvoní,a smí-li vejít, u dveříhned se mu otrok kloní.U dveří otrok – dále všakzas ty se k zemi shýbeja jemnostpaní nadšenězdaleka ruce líbej.Před každým měj zde úctu zvlášť,neb každý je zde něco,ten první umí dobře jíst,druhý prý viděl lecco;třetímu „básník“ spílají,neb umí verše dělat,a čtvrtý slaven pro svůj chovracionálních selat;[18]a pátá k vzácné zábavěuměle písně vřeští,jak by ji brali na noženeb štípli leckdy kleští.Zde podlé peněz, náhodyse „výtečnost“ tvá měří,musíš-li v místa poslední,neb smíš-li blíže k dceři.Hoj, sláva mojí hospůdce,kde vstupních lístků nenía skvostný pán i otrapakde jsme si všichni stejní.[19]