NOTTURNO.

Otakar Auředníček

NOTTURNO.
Ty prsty tvé, jež poupata jsou růží, truchlivě blouzní po klavesáchklávesách bílých, chorobný nápěv, jimž se dech mi úží, se proudí z pian útrob zasmušilých. Jak úder krve každý tón se chvěje v umění srdci, k němuž teď se chýlí tvá světlá skráň, co měsíc v síň tvou zeje jak mrtvoly obličej děsně bílý. A jak tvé prsty, jež jsem líbal dlouze, přes klávesy bloudějí s něhou milou, mé tělo hned se chvěje v divé touze se změniti v klaviaturu bílou. 47