CHOPINOVA ROMANCE.

Otakar Auředníček

CHOPINOVA ROMANCE.
Sed hudebník si bledý ku klavíru, Chopina romanci nám počal hrát, do tónů nervosních divného víru mé duše atóm omámený pad. Kol v lichotivá křesla rozložily nádherné ženy zázraky svých těl, v mdlé náladě, v smyslných touhách snily, jichž odlesk ve vlhkých jim očích chvěl. Té hudby dandysmus vyžilý, zmdlelý, ta sladkobolná sytosť vášní všech, ty vůně žen se v tónech těch kol chvěly, jež naslouchaly v touhy záchvěvech. Ty tóny prsty nevidné to byly, všech žen těch mladá těla hladící, jež v chvíli té s tou hudbou souložily mdle rozkoši vždy znova vábící. A potom poslední když povzdech trysk a hudba zmlkla, tu tak mdlo mi bylo, žen tisíce jak na ňadra bych tisk, jimž v klín mé celé mládí veproudilo. 54