SVATÁ NOC.

Otakar Auředníček

SVATÁ NOC.
Ty rubíny, jež kol čela ti hoří, mé krve krůpěje jsou, kterés vsála, kdy v noci oné nevýslovném hoři rameny svými tělo mé jsi spjala. Tvé oči měly odlesk zpěvných moří, v nichž hvězdná zář až ze dna divně sálá. Tvých ňader růží vůně ještě moří teď duši mou, již krutá bolesť rvala. A slova tvá nevidné prsty byly, jež hrály duše mojí na klavíru, jenž dlouze lká a sladce nocí kvílí. A vůně ňader tvých a tvého těla já dlouze ssál v hlubokém, velkém míru té noci, jež se v nekonečno skvěla. 70