CHOPIN.

Otakar Auředníček

CHOPIN.
Tvá hudba smuteční mi nervy trhá a v šílení mou chorou duši hází, jak bílé svity měsíce se vrhá v květ duše mé sbor tónů, jež mne mrazí. Tvá hudba smuteční mi nervy trhá. Slavíky slyším na hřbitovech kvílet, psů smutný sten v nocech, jež hvězd jsou prázdné, na řimsáchřímsách domů náměsíčné šílet jak bílé ptáky na ulici srázné. Slavíky slyším na hřbitovech kvílet. A květů otravných vdechuji vůně a prudký jed z úst milenky své bílé, zřím lunu pláti v nebe černém luně, všech nevěstek zoufalství cítím chvíle a květů otravných vdechuji vůně. Pak souchotináře zřím zmírat zvolna a básníky svých duší rozbít číše, mé tělo houpe tónů vlna bolná, mé duše klavír odráží ji tiše. Pak souchotináře zřím zmírat zvolna. A posléz cit mne deliria chvátí jak na milenky rtech mystických květech, bych s dechem její duši mohl ssáti a zhynouti v těch záchvěvech a vznětech. Mne posléze cit deliria chvátí. 73