HNÍZDA.

Otakar Auředníček

HNÍZDA.
Jsou větve struny potrhané, zborcené, na nichž podzimní vichry smutné hrají, jak kapky krve listy upadají do ruda umrzlé, jak růže ztracené. Jsou hnízda ve větvích jak pěstě zaťaté těch rukou vyhublých a ohlodaných, plá západ jak několik růží planých, pro jichž zjev pochopení nemáte. Ó pěstě zaťaté mých opuštěných hnizd, ó komu hrozíte, vy sídlo ptačí změti? Za dětmi vašimi má píseň v pláči letí jak podzimního vichru ostrý hvizd. Ó vichry, zcuchaná vy hnízda ve větvích, vy jako básníků jste duše písní prázdné, jež v mrazu všednosti, na trpké cestě srázné se musí změniti v zjev pěstí zaťatých!... 81