*   Za verše ty mi na památku dej,

Otakar Auředníček

*

Za verše ty mi na památku dej,
Za verše ty mi na památku dej,
ne drahocenná umných rukou díla, jen pro mne pěvce žebravého měj, co tak jak tak bys v prach kams pohodila.
Jen zvadlý květ, jen stužku ze vlasů, neb pohozenou starou rukavičku, mít bude pro mne cenu topasu prach, jenž ti zůstal vězet na střevíčku. Jen hvězdičku, kterou napadlý sníh tvých tváří růže před svým skonem líbá, jen nit, jež vysmekla se z rukou tvých, kdy nad práci se tvoje hlava shýbá. Jen šáteček, jejž zahodíš snad tam, co chceš mi dej, bych líbat moh’ to v snění, vždyť srdce, jež je sterých písní chrám, za taký dar nejhorší cenou není. 85