SMUTNÉ VEČERY.

Otakar Auředníček

SMUTNÉ VEČERY.
Za smutných večerů blouznění duši chvátí, kdy v ulic šerý stín svítilny žlutě planou, kdy srdce zvonů všech ve vzduchu slyšíš lkáti a žhavé slzy hvězd z řas mraků zvolna kanou, Kdykdy z oken proudí zář a povozy v tmu letí a časem nevěstky kol stín se mihne šedý, neb zástup umělců, již, zpátečníky kletí, v stín nocí chladných jdou vždy dojmů na výzvědy. A pak juž stichne vše a vichr svítilnami jen řinčí truchlivě a kolem oken svistí, – a duše v noci té jde v blouznění a klamy a jako padající hvězda v tmě se čistí. 93