VZPOMÍNKY.

Otakar Auředníček

VZPOMÍNKY.
Ty hávy mlh, jež těžké upadají a pohřební v ulice zablácené, ty dávno mrtvé zjevy v sobě tají, vír vzpomínek se smutný jimi žene. Jsou světla jen jak skvrny žluté, bledé, jsou jako růže chvějící se, žluté, jež roztrouseny jsou na roucho šedé těch mrtvol, jež se k živým vrací kruté. A u krbu, jenž truchlivě tak hoří, sám hostím vždy ty hosty šedé, klidné, vzpomínám s nimi v nevýslovném hoři na zašlé lásky, na illuse bídné. Na růže svadlé, na svých vášní kostry, na souboje, na druhů umírání, ten hovor duší venku vichr ostrý mi provází a korouhviček lkání. Ty tóny rvou mi vždycky mozek z hlavy a mlh těch vlny jsou tak bez útěchy, a na můj pláč šílený, usedavý v mlh rouchu mrtvých duší znějí vzdechy. 100