DIVÁ PÍSEŇ.

DIVÁ PÍSEŇ.
Pěj, bouři, zmítej duší svojí v tom prázdnu, kterým k hrobu jdeš! Než rakve síň tvou touhu zkojí, vzleť, plaň, klň, zpívej, miluj též! Z nervosní duše v muce dvojí jim zářivých hoď písní hrst, ať říci smíš, že z noci svojí v noc jich změť zářných hvězd jsi chrst! Než hodíš v světa popelnici své duše popel bezcenný, v žár dříve zaplaň sálající tisícerými plameny. Spal olej svého ducha zcela v té panichuděpanichidě umění, žij, pěj! tvá duše rozechvělá pít bude víno nadšení. Pij! Nade vše však miluj stále a vášní svoje srdce strav, viň k sobě v slasti neskonalé vždy nové spousty ženských hlav. 104 Jen miluj! Líbej rty a prsy pod hvězdným nebem nocí všech, kdy zvláštní vůní růží trsy se chví, kdy slavíků zní dech. Na moře břehu, v pouště klínu, v ulicích města, v šeru skal chyl vyschlý ret vždy k lásky vínu a miluj, plaň vždy dál a dál! Hvězd miliardy v duši svojí ty rozněť lásky požárem a zemři pak. Nech s nudou svojí pak za sebou šosáckou zem!... 105