Za srdcem!
Já nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek,
však srdce moje samo ryčně letí
již napřed v plně vzešlý, ve budoucí věk
tam, kde se nejvíc shemží nepřátelé kletí –
nuž, za ním, k předu, věrné české děti!
A bitvou vysekejte mně to srdce ven –
toť srdce dobré, dím to sám, však směle,
a věru že vám stojí za kýs horký den,
za paží zdatný vzmach a vlnu krve vřelé
vždy srdce české, je-li české celé!
To moje jest, nechť soudí bůh sám v nebesích! –
zda jindy duše moje blahem výskla,
než když Tvé líce, lide, samý nach a smích,
a zda-li jindy slza do oka mi vpryskla,
než když Tě ruka vraha bídně tiskla? –
17
A až je vysekáte, zas jím mršťte dál
přes věků rozhráň, za kynoucí leta
až tam, kde nepřátel nám nový vzroste val:
nám Čechům z žárných mečů věčná dána meta –
rád byl bych při vás do skonání světa!
18