Nad poslední mrtvou v rodinné hrobce.

Stanislav Kostka Neumann

Nad poslední mrtvou v rodinné
hrobce.
UBOHÁ, příliš zápasila s tebou bledá VELITELKA a nekonečné dni, prosáklé agonií... Pak náhle, jak magnetická střelka, když pouto kovu na ráz uvolní ji, ku svému polu tvá duše vrátila se... co zatím já, poslední z pyšného toho rodu, v náručí lásky hýřil jsem v rozkoše mohutném jase, skájen polibky ŽIVOTA – první nového rodu. – Oprýskaný palác baroku poslední ozdoby ztratil, poslední lampa praskla v komnatě pobořené, dým prachu zdviženého poslední vůni dech skrátil – a přes trosky polnice moje s novou hymnou se žene. Vždy staré bohy dorazit třeba, by novým se vztýčily chrámy! Ubohá, příliš zápasilo s tebou ŽITÍ neúprosné a velikým smutkem tě škrtil konec tiché té drámy... Dnes nad rovem, kam mlhavé jitro hází krůpěje rosné, na korouhvi odboje vztyčuji hrdé rytmy své sloky. S nesmířitelným záštím k těm, jež tys ještě ctila, obrazoborec v chrámech, kam tys ještě chodila roky, a s kypícím opovržením k těm, pro něž ti omluva zbyla, kněz nepotřísněný v nové renaisance dómě, zatím co dav se snaží špinavou slinou po mně, se zrakem zářícím a nahlas čtu svoje EVANGELIUM. [11]
Básně v knize Apostrofy hrdé a vášnivé:
  1. Píseň národní.
  2. Nad poslední mrtvou v rodinné hrobce.
  3. Svaté pokušení.
  4. Letní dny.
  5. Na Lianu de Pougy.
  6. Žel mi tě po letech ještě...
  7. Do ticha vašeho srdce...
  8. Odešla.
  9. Demaskovaní.
  10. De profundis.
  11. Píseň poslední erotiky.
  12. To bude...
  13. Z NEZNÁMA tě volám.
  14. RÁNO BYLO vlhké, vyšel jsem do mlhy, podzimek počínal právě.
  15. Glosa ironická.
  16. UMĚNÍ,