christos voskres

Stanislav Kostka Neumann

christos voskres
tak srdce s bídou po chatách se v zápas dalo marný předem. a jaro křehké na horách se krčí před sněhem a ledem. políčka kvetou kamením, a ven se zdráhá zeleň píce. ten hluchoněmý nade vším jen pro popa má zřítelnice. zní christos voskres z cerekví do tmy, jež vzlyká jako vdova. nečekej, z hor že odpoví hranatá čelist měkká slova. jaro a vzkříšení je boj, kámen a led je rozdrtiti. uč se, jak zpívá včelí roj, když domova chce vydobýti. 15 ty ohně zanes do chat svých, by ohřály se děti hladné. koš paschy naplň u panských, a požehnání bude snadné. než hořký hořec vynoří se na svah horké poloniny, ne postem – bojem zahoří, štěstí si vyrve z tvrdé hlíny. 16