letní stesk

letní stesk
strašlivá dílna událostí, ten běžící pás provozu, ve dne i v noci bez milosti stoupami ran a hlomozů štve lidskou kořist svou – hoden však dělník odpočinku, každému třeba někdy spát, nestyď se toužit, lidský synku, po stezkách mírných horských stád s lahodnou zvonců hrou. hledáš jen mír a plodnou sílu, když kolem šklebí se jen křeč, chceš vidět lásky mocnou žílu zářiti v prazřetelnou řeč průzračných pramenů, chceš dřímat, bdě, co květ, jenž dýchá, a tam, kde rosou přetékáš, – jsou zvony katedrál jen pýcha, však zvony stád jsou otčenáš za zralost našich dnů. 23 továrna dějů řve a vrhá, zločin má ruce na pažbách, štěp života svou mízou mrhá, padavek plno po dlažbách, a medu nedá roj – jak neprahl bys po klekání, jež stáda zvoní na horách, po sladké ilusi, jež chrání na cestách ve větru a tmách, – a pak šel v nový boj. 24