ticho na staré hati

ticho na staré hati
kdyby bylo třeba modlitby, jako je třeba lásky, kdyby byly nutny úlitby a nestačilo hladit dětské vlásky, obětiště by tu stálo pod hvozdem u vody dřímající, pokorně bys přišel sem se zapálenou svící zbožného citu. člověk se tu střetl s prasilou. šuměla peruť hrdinného mytu... jen káně zakvílí teď nad divočinou. a přizpůsobila se břevna koloritu. 29 mlčky stoupá vegetační kryt, povodeň krásy v horském klíně. pomalu se chystá všecko pohltit. a květy zrcadlí se na hladině, úsměv té síly. k čemu modlitba, kde lásky dost, a kde je láska, oči promluvily. srdcem se tu díváš v tichou horoucnost, v praobraz všeho, co jsme vytvořili. a v prasílu, jež trpělivě zahlazuje rány, které naším šílenstvím jsou všude rozdávány. 30