horské macešky

Stanislav Kostka Neumann

horské macešky
pod šešulem dlaně vanu hladí poloninský hřbet, v zlatém červnovém tom ránu samou lásku, samý květ. modrý dolík maceškový čeří se a jezerem láká v náruč, kde prý poví, co je mír a štěstí v něm. horská modři, hlubší očí, z oblohy máš barvu jen, krásu z půdy na úbočí, půdy, po níž bloudí sten. sten a vítr, den, jenž vane, v tobě zkvetly se zemí. rosa modrých slzí kane zelení a vůněmi. 36