pasačka

pasačka
pasačko z polonin, jak červen voní, kolik jsi, dítě, měla tehdy jar, modré dny hořců zdravicemi zvoní, macešky v trávě modré slzy roní, modrými tóny zpívá jarní var. modrými tóny hořec s větrem zpívá po vlnách hor, kde se už nerubá, plechovým zvoncem kravka volá snivá, přišli jsme nevhod, holubičko sivá, za jalovcem jsi měla holuba. a ve tmě očí svit, jenž prozrazuje sen jarní mdloby v širé samotě. u napajedla také v olších pluje, když vítr se sluncem je pomiluje, panenky útlé v jasné nahotě. 41 souzvukem dlouhým zurčí polonina jak mléko z dojnic pilné majerky, pijeme rozkoš z vyhřátého klína, štědrou je chvilku tvrdá domovina, pasačko neleň z malé odměrky. na vlnách hore kveteš v horské trávě a ze šťav svobody máš ruměnec. život se tváří dobrácky a hravě, by za čtvrt roku vrh’ tě podnikavě zas v bídu sela, starý kravěnec. 42