nejeden

nejeden
domníváš-li se, že miluje vřavu, hořící krov a hořící hlavu, násilí, zmatek a krev, že nenávidí z divoké žízně po mstivém tanci na snopech sklizně, když vyje karmaňolový zpěv, mýlíš se, brachu, miluje ptáky, červené víno a červené máky, polední mír a večerní van, píseň, již k pochodu zavýskne dav si, ticho, jež usíná na čisté návsi, radost a práci, nemnoho ran. o poslední jen přístav se bojí, o trochu místa v zeleném chvojí s vůní a zlatem slunečních skvrn; spálených stodol a chat je mu líto, rozrytých lánů, kde kvetlo dřív žito a teď čpí krví nasáklý drn. 65 a lidí želí, nevinných lidí, žen, dětí, mužů, šťastných, když sklidí své černé obživy nejistou hrst... tu zří jen strašného netvora zmaru, chapadla, chapadla sterého tvaru – natáhne aspoň svědecký prst. 66