stydím se zpívat

Stanislav Kostka Neumann

stydím se zpívat
stydím se zpívat o strašném boji, stydím se zpívat, když jiní stojí v železném dešti, když jiní, drazí, bijí se těžce s šílenstvím rabů zlatého měšce, jenž vztekem třeští. stydím se zpívat, čpí větru přívod krví, jež teče pro nás a život, a přes to musím, abych se nezalk’ hanbou a kalem, nadějí, nemohoucností, žalem, jimiž se dusím. stydím se zpívat, nemám však pranic, čím bych své srdce vykoupil z vánic, svou odpovědnost. jen slova, španělsko, může dáti chudoba má, dech, jenž se mi krátí, zestárlá věrnost. 86 stydím se zpívat a aspoň zpívám, protože na ty, kdož mlčí, plivám, jsou zradou vinni. na jejich hlavu krev tvého mládí. česko-slovenskou teprve zradí – ne, už to činí. 87