naposled

naposled
všecky nádoby, z nichž pije lid mé domoviny, vrchovatě naplnili zklamáním a žalem; všecka sousta mého lidu z města do dědiny ztrpkla jako pláňata, jež vítr sráží cvalem. k obětnímu kameni přivlékli můj věčný lid. neumře v tom znamení: v krvi potu bude žít. spadlo nebe do ulic a hlásku nevysílá, popukala pole chudých, uschl pažit rosný; rozpadla se stará slova, stará slova shnilá, v kalužiny páchnoucí a v močál zkázonosný. zasypali čisté zdroje potměšile předem, poznání strom ohradili ostnatými dráty, a teď můžeš z louží píti černou špínu s jedem, černou lež a kůrku hryzat za tvrdými vraty. 91 do slova a do písmene potvrdili skutkem vše, co o nich stojí psáno v křemeni a žule, hyenami rozplíží se mého lidu smutkem, na troud chtíce proměniti srdce, mozky, vůle... k obětnímu kameni přivlékli můj věčný lid. neumře v tom znamení: naučí se zvítězit. 92