proč

Stanislav Kostka Neumann

proč
proč se stále někdo s něčím loučí jako v jizbě pod blikavou loučí chudý stařec s mrtvou stařenou? dál ta voda hučí po lučinách, dál ty bory šumí po skalinách, květy z jara zase rozkvetou. proč tu stále dává někdo sbohem jako babky na krchově s hlohem, nemohoucí umřít ani žít? mnoho zem ta pochovala pánů, mnoho kvetla, mnohou snesla ránu, chudý na ní dřel a bude dřít. zastavily se snad boží mlýny, sečteny jsou zásluhy a viny, přišel poslední den soudící? neloučí se lid můj s žádnou půdou, neloučí se s uhlím ani rudou, neloučí se s tvrdou ornicí. 95