POPRAVA

POPRAVA
(Z Českých žánrů)
Dnes vůdce lidu se tu popravuje... A v atmosféře dusnější než jindy jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě, jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami, a lid, jejž gesto mluvků vychytralých ku pračce pro zásady rozpaluje, je ochoten dnes zahrát si na luzu... Co spáchal asi, čím se provinit moh ten fešný demagog, jenž vlastenectví štěpoval davům hladových a nahých a za potlesku tučných protektorů, již pro dobrou věc rádi pohnou měšcem, porážel hydru beznárodnosti? Nu, řeknu krátce: Nebyl lepší jiných (ač nelze říci, že by býval horší než kterýkoli z mluvků naší politiky, ať nosí třeba rudý karafiát či za červenobílou barvu bije se). Měl leccos ve své pestré minulosti – politik každý dobrodruhem trochu –, co nesneslo by jas plného slunce, o čemž však líp je moudře pomlčeti, by kompromitován snad ještě někdo nebyl, by neřeklo se, že ten nebo onen tak právě jednal nebo ještě hůře; máť národ někdy příliš dobrou paměť. Co spáchal však, co prominouti nelze a za co se mu přísahala pomsta, 248 to nestalo se ani jeho vinou, to lidské hlouposti spíš dlužno na řád přičíst: on stal se poslancem a poslanci se stali i podvůdcové jeho bengálové strany, on dvé mandátů dobyl jako Havlíček sám a nebezpečným stal se svojí konkurencí. Teď bylo nutno, by se něco stalo, a proto vůdce lidu se dnes popravuje. A co dřív hezky tiše musilo se chovat, co zalezlé juž bylo v nejspodnějším hnoji, to leze k světlu dnes, by řvalo svoje: J’accuse... A političtí klauni, političtí svůdci vše opatrně svádí z pole politiky, a političtí klauni, političtí svůdci za mravnost uraženou otvírají huby: On s dívkou kdysi v hotelu se spletl, on číšnici kdes ve vinárně objal, on, otec rodiny, on, poslanec a vůdce! A v shodě dojemné vlastenci s nevlastenci štvou mravnou českou zemí svého konkurenta. Dnes vůdce lidu se tu popravuje... A zatímco on zahnán kamsi do hospody se zbitou odvahou, jež dokonává v srdci, opilý pláče do svých vlastních dlaní, ne politickým, ale lidským pláčem, – na schůzi gesto mluvků vychytralých ku pračce rozpaluje sobě věrné šiky. A v atmosféře dusnější než jindy jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě, 249 jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami, lid ochoten je zahrát si na luzu. A to vše proto jen, že hloupost lidská za černé nuly zvolila si bílé, by konaly jí službu poslaneckou. V srpnu 1901
250