HOŘKÉ SLOKY

Stanislav Kostka Neumann

HOŘKÉ SLOKY
Čas míjí. Bolestná ta pravda včerejší již málokomu zdá se pravděpodobná. My bojujeme zas o chléb svůj vezdejší a naše myšlenka je kupodivu ctná. Krvavé divadlo smyl rychle šedý čas: nevěří snad ni ten, kdo jím byl ponížen, neb tichou legendu si spřádá lidu hlas, že žije Francisco a přijde jeho den. Však hodin výsměšný ti praví kyv: Ferrer jest mrtev, Alfonso je živ. Čas míjí. Šedivým nás dusí příkrovem. A plamen zhasíná, ač vzplanul teprve. Nad jiskrou svobody bdí voják s olovem; nad vojskem svobody bdí rudí vůdcové. Jak souchotinářka se plíží Naděje tím šerem sychravým do srdcí nemnoha a starý, krásný Sen již, zdá se, nehřeje: na krámcích vrže jen jak firma ubohá. Jdeš, vztekle hvízdáš si a čekáš na příliv. Ferrer jest mrtev, Alfonso je živ. 339

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann