DOMÁCÍ ZPĚV DIDAKTICKÝ

DOMÁCÍ ZPĚV DIDAKTICKÝ
Sedíš v ranním vlaku s hvězdou v umytém zraku pohodlně natažen, v kupé lidé klímají, spí anebo dřímají, v koutě chrápe sen; rytmicky a s kurážností otřásá vším prudký kyv, bio hledí do všednosti: dobrodružný detektiv krásně ujíždí. Ale tvoje dobrodružství den ze dne je šedivé a tvé revoluční mužství doutná v zemi neživé, pod popelem doutná marně, děje plynou jednotvárně v bezvýznamnosti; čekáš trubky bystré holá, ale nikdo nezavolá ke statečnosti. Na evropské křižovatce trubci hrají mdle a vratce tragikomedii mdlou. Sedíš v ranním vlaku s hvězdou v umytém zraku, chce se jí vesele plát. Nezapomeň, v této zemi že si můžeš s nadějemi pouze hrát. Ty můj plavovlasý hochu, zchlaď své srdce ještě trochu, 138 než si vlezeš za mříže; počeští se sny i lásky, i když vezeš si ty krásky z Marseille nebo Paříže, i když srdce, rovno zvonu, miluje teď Arizonu, Amazonský proud. Však se také dovíš jednou, až ti barvy světa zblednou, od zimy že do zimy prožívat lze dobrodružství hodná dychtivého mužství také s věcmi všedními. Skutečnost si vezmeš pravou, pověr smečku lidožravou vyhodíš, s vřelým srdcem, pevnou pěstí do hlouposti, do neřesti počneš bít, a uvidíš, že lze mladistvě se dívat, vesele si vzkřiknout vivat také v Československu. Ale na jaře buď dbalý, aby síly neselhaly v létě nebo na podzim, aby s Amazonským proudem, který bude již jen troudem, nebyl celý život šprým. Pomni, jak tu brzy hrbnou, zkrucují se, blednou, blbnou revolucionáři: mnoho síly třeba k tomu, rovnému být roven stromu, kde se kleč jen vydaří. 139