Zdálky ta kladiva zvoní jak zvony(Na)
v ticho jež tlačí se do ulic(Na)
Však zblízka jsou to řevy a stony(Na)
zkrocených kolejnic(Na)
Divými blesky holými vzkvetlé(Na)
v prudkém se zpíjejí světle(Na)
měsíců elektrických(Na)
stažených shůry téměř až k zemi(Na)
se houpajících nad kolejemi(Na)
uprostřed pěstí lidských(Na)
Uprostřed vítězných pěstí a svalů(Na)
se oslňující houpá květ(Na)
květ městské noci(Na)
a výheň(Na)
do černých ulic v užaslém cvalu(Na)
ryk letí a trhá černý svět(Na)
jenž bez pomoci(Na)
zří práce líheň(Na)
Úsečně tvrdě a temně(Na)
zní povel jak z rozkazu země(Na)
Hej rup(Na)
A noční tuláci(Na)
civějí na práci(Na)
básníka mysl okouzlená(Na)
voják a žena(Na)
Zdálky je shluk to jak okolo vraždy(Na)
jak z novin oživlá zpráva(Na)
Zblízka však v těžkém rytmu tu každý(Na)
svou sílu na oltář dává(Na)
kde kámen železo písek a hlína(Na)
a letní noci spoluvina(Na)
zalily potem těla(Na)
ta hnědá těla z lodních lan(Na)
ta těla plná zajizvených ran(Na)
vítězná těla(Na)
A lana břemena zdvihají(Na)
ramena břemena nesou(Na)
tísněné hrudníky těžce dýchají(Na)
lana se třesou(Na)
a chvějí se i rozkročené sloupy(Na)
svěráky lidské páky a stoupy(Na)
hej rup(Na)
Tak opatrně jakoby děcko spící(Na)
zdvihají kladou temnou kolejnici(Na)
hej rup(Na)
A noční tuláci(Na)
civějí na práci(Na)
básníka mysl okouzlená(Na)
voják a žena(Na)
Voják a děvče se za ruce vedou(Na)
v tom nočním oslnění(Na)
a v rytmu jenž strhuje nahotu smědou(Na)
prudce si pokaždé ruce stisknou(Na)
když lidé a železo mocněji výsknou(Na)
svou píseň práce a klení(Na)
Uprostřed těl jež potí se únavou(Na)
uprostřed olejných zemitých pachů(Na)
v nich touha se jitří Buď mým Buď mou(Na)
v očích je plno nachu(Na)
Hej rup(Na)
A výheň tryská ohni a ryky(Na)
k obloze jež nad ní zeje(Na)
žhavými mává kapesníky(Na)
že práce se děje se děje(Na)
vždy znova(Na)
že se tu zdvihá a klade kope a ková(Na)
a křiky bijí jak nože(Na)
Pak básník jde hledat rytmická slova(Na)
a milenci tvrdé lože(Na)