VY A MY

VY A MY
Chléb nás rozdvojuje, věčnou propast mezi námi prohlubuje. Neboť že příliš ho máte na naši práci zevlujíce, bídu třeme bezpočtukráte pracujíce. A že máte chléb i všecko k němu, deptáte život zákony svými, nám hrajíce, lidu pokořenému, demokratické šprýmy. Láska nás rozdvojuje, ta, která vichrem rudým duje z našeho srdce kolektivního přes vaše sobecká, jednotlivá, vztekem a zděšením celá divá v panice rozkladu třídního. Nám světlý úkol přešel v krev, řev lásky odhodlané, lví z naší strany zahřmí řev, spravedlnost se stane. A nenávist nás rozdvojuje, železné zbraně na obou stranách kuje. Neboť všecko nenávidíte, več věříme, doufáme, co milujeme, nás každým gestem opovrhovat učíte vším, co hlásáte a proti čemu jdeme. Lživou píseň mezi námi hraje každá šalmaj míru božího; pro poslední bitvu všecko zraje, známe bližního jen třídního: proti vojům táhne voj v třídní boj. 320 Ale nás i rozdvojuje, popichuje v seč to, co spojit mělo, ale nespojuje, rodná země, rodná řeč. O rodnou půdu jste se rozdělili, na žravou vlast jste nám ji proměnili, bankokracie sosák, oligarchie nůž, a rodnou řeč jste zprostituovali, lží a uskoků z ní nástroj udělali, že vy ji užíváte, nám hořkne v ústech už. Vy a my – provždycky různými cestami, vy a my – provždy již různý národ. 321