MOTIV Z NORIMBERKA.

Adolf Bohuslav Dostal

MOTIV Z NORIMBERKA.
Nad tmavou spletí lomenic a křivolakých střech do teplé noci rozlilo se světlo měsíce, až z daleka tam ze kraje, jejž zrak už nepostřeh’, jdou snové, jako v závoje se v mlhy halíce. Minulost, všude zemřelá, zde spánkem spjata jen, a starou slávu zvětralou tu časy nesmyly, věk za věkem, jak tudy šel, tu zůstal utajen. V noc letní tichou, měsíčnou ožily na chvíli. Nad tmavou spletí lomenic a křivolakých střech zřím dlouho, opřen o bránu, ze stínu věže v dál. A jak by sem noc měsíčná těch věků nesla vzdech. Ozvěna písní rhytmických zní zdola staletá, a velký, šedý, slavný zjev tam nad stín kaple vstal: jej poznávám, to Hans je Sachs, můj milý poeta. 19