PODZIM V KRAJI.

Adolf Bohuslav Dostal

PODZIM V KRAJI.
Už kývají se vzduchem větve holé, a po cestách se suché listí honí, den příliš záhy za obzor se kloní, a z řeky stoupá mlha v šírá pole. Květ ovadlý už na skřiveném stvole jen jako ze sna mrtvým dechem voní a spadne zítra. A zas jako loni se v prázdno ozvou vrány v brázdách dole. A pod oblohou ticho nekonečné, v němž každý zvuk je ozvěnou sám sobě, a vlastní hlas ve vlastní duši děsí. Pak v srdci na dně zašeptání vděčné se cele vzdává mystické té době, jež i svůj zánik krásou ožehne si. 30