POCHOPENÍ MARNOSTI.

Adolf Bohuslav Dostal

POCHOPENÍ MARNOSTI.
Nad Vltavou stráně byly jako pěnou postříkány; bílý hloh to kvetl planý. Ale jaro přešlo v chvíli. Pak se modře zapestřily květem chrpy žitné lány; ty jsou dnes už rozorány a jen vítr jimi kvílí. Zmlklé stráně nad Vltavou žlutým listím s větví svítí do života nestálosti. A až budou holé čníti nad řekou, my smutku prosti vzdychnem jen a kývnem hlavou. 36