PŘED POMNÍKEM WALTERA Z VOGELWEIDE.

Adolf Bohuslav Dostal

PŘED POMNÍKEM WALTERA Z VOGELWEIDE.
Uprostřed hor, jichž zpěv mu první zvonil, z nichž vyjel s písní ke dvoru i k slávě, se na náměstí bělá popelavě památník jeho. Před ním jsem se sklonil. Svit slunečný se po kameni honil, až jasem utkvěl na té vážné hlavě, a k nohoum sedli holoubci dva hravě, by dojem celý symbolem se clonil. A do duše mi padly ozvěnou rhytmické starých věků chorovody, slyšel jsem dvornou píseň vzdálenou. A kdo šel kol, šel chůzí stlumenou, můj verš co moderní snul doprovody té sladké písně starodávné módy. 52