VÁM PYŠNÍ...!

Stanislav Kostka Neumann

VÁM PYŠNÍ...!
Vám, duše sbratřené, ať kterýmikoli hoříte léty, ať kterákoli matka počala kdekoli život Váš řídký a slavný, jak bozi jej mívali, však stlaný jen hořkými květy, Vám, Pyšní, na oltář házím svých krvavých květů kytky. – – – – – – – – – – – – – – – [5] Té sladké, sžíravé vášně, jež obrací světy a palčivým dechem sžehá na popel úrodný zbytky dodělávajících věků a stařeckých bohů chrám kletý, zákonů, konvencí pouta a zpráchnivělých blan svitky..!svitky...! Z života lepšího nesem ji na svět... Však nestihnem nikdy dost rychle, ta staletí, která Čas nezrodil ještě, ty věky v Budoucnu stichlé, ty etappy, pro něž jsme stvořenistvořeni, a vlasti, jejichž jsme syny. – Ubohou dobou a lidstvem sešlým, v pěstích plamenné meče po vysokých duhách spějeme, co v bahnech pod námi vleče vyssátý dav svou prokletou práci a buržoa život svůj líný. [6]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena