IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,

Stanislav Kostka Neumann

IX
Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem, Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
 žiznivéžíznivé hrdlo vzpínám po vilném polibku ženy, smích dnů procitlých vítám po noci probdělé skřekem, a moje doupě, kde orgií skvrny schnou, krvavě rudé má stěny. – Žen průvod dlouhý vídal jsem kdysi, lehaje v rokytu měkkém, a, chvěje se žádostí, přec naň štval jsem rozmaru svého feny; za nocinocí modravých, opájen měsíce vlažným mlékem, panny jsem miloval pro jejich strach, pro rozkoše řev – divé ženy... Pak Smutkem sledován příšerným prchal jsem v křoviny husté, když trávníky byly sdupány a rokliny zely pusté, když uvadly smíchy a pocely a vůně lásky když schladla... Teď ve hrudíhrudi mé tak uvadlé bláznivá touha usládla po jedné z těch, které potkal jsem, by s mými své snoubila kroky, a které bych za nocí měsíčních máteřské objímal boky. [17]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena