XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,

Stanislav Kostka Neumann

XIX
Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas, Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
 ta je juž vůní květů mých a chutí mých plodů. Potměšilých vteřin neúprosný ras jedu mi nalévá do číše při Žití hodu. Ký div, že horkou hlavu zřím v nervósní dlaně sklánu, květ sehnutý temnem noci, jíž obklopen jest, květ slákaný chvilkou slunce, a sžehlý v příštím ránu, květ na kraji příliš ušlapaných cest. Ale svým stonkem v dobré půdě zakořeněný jsem. A stokráte raněn stokrát hlavou pohodím pyšně, se starým člověkem zápasím a zápasím bezodyšně. Má zahrada mládím zrosena jest a nadšením teplou má zem; jsem apoštol Nového Žití, a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Graalu, jsem rytíř bez bázně i hany. [29]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena