XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena

Stanislav Kostka Neumann

XX
Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena
 za modravými vrchy věků, jež doutnají v budoucnu Země! Vyhnanec planety lepší snad, v říze fijalové duše má sténá, po Tobě, Vzdálená, touhou mrouc, pro niž není kojného mléka ve mně. Jdu krajem žírným, – ale Smutek odvislosti pokryl ty pláně, a pro plazivého psa pokory stále nejsou tu hluší; jdu městem slavným, – ale rděly by se kolem ty stráně, kdyby vyprávět mohly o orgiích kanibalských duší... Však v hořkém tom očistci nadšen zřím v tajeplnou Tvou dál, ač vím, že dřív nestihnu slunný svůj a bílý Ideál, vůle Tajemného dokud mě nevrhne na jiných planet dráhy. Však Ty, již spoutaní Anarchií zvou a vydědění Královstvím Božím, Ty, hrůzo žoldáků, – já každé hnutí svalu a každý srdce tep na oltařoltář Tobě složím... Oh, k našim dětem aspoň, LÁSKO VŠECH, přijď, záhy! [30] Básně I * Mládí a V byly při prvém vydání této knihy zabaveny.
[31] TIŠTĚNO DNE 21. A 23. PROSINCE 1895 NA STROJÍCH EMANUELA STIVÍNA KNIHTISKAŘE V PRAZE 146-II.
E: jf; 2004 [32]
Básně v knize Jsem apoštol Nového Žití a žádné se nelekám rány, jsem rytíř nového Grálu, jsem rytíř bez bázně i hany:
  1. VÁM PYŠNÍ...!
  2. II Zaťaté pěstě k nebesům. Pláče a nářky. Zvony na poplach znící.
  3. III SOCIETO...!
  4. IV MORÁLKA DAVU
  5. VI ZHNUSENÍ
  6. VII HETÉRY
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.
  8. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem,
  9. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká
  10. XI Co prsti zahřáté máš asi pod prsů růžovou vlnou,
  11. XII Tisíckrát žel! Kdyby starý Řím nás obléval svým davem,
  12. XIII MUSA
  13. XIV Lidičky starostliví,
  14. XV Ty stěny smutné a uposlouchané!
  15. XVI MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ
  16. XVII Má Vášeň tak šílené tony a jejím dechem juž mnohý puk zvon...
  17. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,
  18. XIX Ta hořkosť černých nocí, kam oko se vpijí zas a zas,
  19. XX Oh, vlasti má, Ty můj sne, a lásko má horoucí buď pozdravena