Doma

Stanislav Kostka Neumann

Doma
Mlhy jsou v kotlinách a bez lesků sivé je nebe; vejde-li člověk do lesů, hlavu zadumán svěsí. Po rusých temenech vrchů zavřených v sebe na šedých šlářích ticho skřehlými pluje lesy. Datel jen odklepává hubený den svůj a těká po sosnách fijalových. Sýkora v habří pískne. Melancholická radost a barev dřímota měkká pod nebem uzavřeným k zemi přátelsky tiskne. V teplém tak hnízdě ptáku dobře a veselo bývá, hledí-li mřezovímmřežovím větví s rodného stromu... Obloha má ovšem slunce, ale je nepravdivá. K zemi se navracíš. I když je chudá. Domů. 24
Básně v knize Kniha lesů, vod a strání:
  1. Vstupní modlitba
  2. Prolog
  3. Ocúny
  4. Září
  5. Oběť poděkovací
  6. Dubisko padlo
  7. Tam, kde město počíná
  8. Pytláci
  9. Se složenými vesly
  10. Listopad mezi buky
  11. Doma
  12. Vločky jdou
  13. Vysoko uprostřed lesů
  14. Leden
  15. Zimní noc
  16. Prosté sloky
  17. Ojíněly lesy
  18. Spánek únorový
  19. Noc přípravy
  20. U Děravé Skály
  21. Jarní zvěstování
  22. Jiné renouveau
  23. Na Skalkách
  24. V dubnu
  25. Hučí Plaz
  26. Stesk na jaře
  27. V den větrný
  28. Zpěv země
  29. Lamači
  30. Bouře
  31. Kukaččino volání
  32. Poledne v seči
  33. Strašidla v kraji
  34. Střevlíci
  35. Dedikace
  36. Chvála nahoty
  37. Autoportrét v červnu
  38. Polemika
  39. Improvisace
  40. Genesis
  41. Stezka
  42. Píseň světlušek
  43. Ke chvále země
  44. Vzpomínka v den šerý
  45. V seči
  46. Letní apostrofa
  47. Villegiatura
  48. Ryba
  49. Továrna
  50. Andante
  51. Stesk na konci léta
  52. Sloky nepojmenované
  53. Křehké štěstí
  54. Epilog