Chudá holka.

Chudá holka.
Autoru „Písní otroka.“otroka“.
Je holka prostovlasá a šat má sedraný, po celičký den snívá nad pohádkou, jež stlívá na blanách sežloutlých. Když pohádka je veselá tu směje se a zpívá: když pohádka je tklivátklivá, tu pláče ta holka prostovlasá. Šat celý potrhaný, děr plný, ten dobře nekryje jí boků bílé linie a ňader vlny. [43] Ach, nápadníků má holka dost, však málo kdo z nich věří na poctivosť. I páni chodí v černém fraku –, ti hřbety mají křivé a oči lstivé a mnoho mluví o starých, dobrých časech –: ti za soumraku jdou na námluvy. Třpytivý diadém jí ukazují, jak nad pergamenem té pohádky je často její snem. Tu přijde jonák hezký, má pádnou pěst’ a v oku blesky, a tolik, tolik poctivosti ve přímé jeho tváři mu září, a šeptá: Ó, nechtěj, nechtěj, co dali by ti páni! 44 A čapku chudou, frygickou čapku rudou, jí klade na vlasy, tu chudých korunu, jak nosili je kdes před časy. Hle, jak se neseš! hle, jak ti sluší, tvé čisté duši! Ó, nechtěj, nechtěj, co dali by ti páni! Je jonák hezký, má v oku blesky a svůdně vábí... A holka zardívá se a myslí na pohádku o zašlém čase... A páni chodí... 45