Houby.

Stanislav Kostka Neumann

Houby.
Zlatisté listí javorů a líp ve trávě chudé v honu jest a letu, kde dříve páchlo rondeau pestrých květů, keř růže listy načernalé schlíp’. A poblíž v trávě plály čistou bělí mladičké houby v svěží skupině, jak slední zdobou přírodě než usne, jak vzdorovat by poutům zimy chtěly. – Teď dozrály a tíhnou ke špíně té trávy blátivé a jsou tak hnusné... Ó, mládí mívá v atmosféře dusné vždy čelo čisté, hrdé, vzdorovité, a v stáří pak?... Snad prachem doby kryté a ponížené ve hrob půjde líp! [84]