Ve květu, ve květu od jara ku létu

Adolf Bohuslav Dostal

Ve květu, ve květu od jara ku létu Ve květu, ve květu od jara ku létu
v touhách a ve chvění šlo naše mládí, my jsme se vypjali vysoko do světů, my jsme šli pospolu oba tak rádi.
Pospolu, pospolu v kvetoucím údolu duší svých mladých jsme kráčeli volně, budoucno setmělé hledělo s vrcholů do našich polibků tiše a bolně. Dnes jdeme po stráni, léto se naklání, jeseň nám do snění opodál kývá; kolik těch květů se pro život zachrání?... Budoucno setmělé dívá se, dívá. [11]