O MÉ LÁSCE

Stanislav Kostka Neumann

O MÉ LÁSCE
Mé srdce není chrámem pro vyšperkovanou modlu a není trůnem pro knížete ani pro kněžnu. A v nekonečnu tratí se horizonty mé lásky a v její říši slunce se nekoupá v moři. Oh, nemohu milovat s lidmi příliš malého srdce vlast, kterou opěvají básníci bez orlích křídel, protože miluji celou planetu slonící se a nejen planetu jednu, nýbrž hvězdy všechny i slunce a celý vesmír, jenž ve mnemně paprskem zpívá. Ty, přítelkyně dnů mých a milenko vášnivých nocí, proč se mne denně tážeš po mojí lásce? Jen tichým úsměvem těch, kdož byli juž dále, juž dále, mohu ti odpovědít ve žhnoucím přitulení. Miluji v tobě Ženu... Co chtěla bys ještě více? Jedna je krása lidí a zvířat a rostlin a horstev, jedna je krása hmoty, v níž úrodný hřeje a zpívá paprsek všehomíru, kde stojím a slavný mám úkol. Pojď a ruku mi stiskni: chci v tobě s nebesy mluvit, nikoho nemiluje, abych moh’ milovat všechno. 21