člověk

Stanislav Kostka Neumann

člověk
tělo nám dýchá, cítí, myslí, tělo je duše, tvá duše tělo je. střásáme mámení, představy syslí, veliký svět nám na čelo bubnuje. bubnuje krásu, bubnuje hrůzy. jsme tvor, jenž se stromů sestoupil v pralese, napřímil páteř a poznal musy, svobodnou hordu, bič státu a konfese. ten člověk strašně vespolek bloudil otroctvím, krví, zlatem, kadidlem, než skutečnosti se pod závoj vloudil, svým nejlidštějším pobádán snem. tisíciletí dlouhá to byla, věky snad minou, než v pospolitosti pochopí všickni, že už jim zbyla jen cesta k pravdě a spravedlnosti. 13 člověk a země, snad kosmické drama, v něm práškem s vteřinami jsi živými. nic bytost nebyla by tu sama. člověk je tvůrcem jen mezi druhými. 14
Básně v knize Sonáta horizontálního života (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 14):
  1. život
  2. člověk
  3. země
  4. duch
  5. chvála pozemskosti
  6. chvála konkrétnosti
  7. těsto
  8. chvála světla
  9. chvála dialektiky
  10. chvála modernosti
  11. sám nejsi nic...
  12. básník a člověk
  13. hřivny
  14. chvála evoluce
  15. optimismus
  16. metafysika
  17. poslední soud
  18. omar
  19. píseň o granátu
  20. zulské dívky
  21. nosič ze „santosu“
  22. stará píseň čínská
  23. třicet dvě misie
  24. píseň rikšakuliů
  25. evropo...
  26. viva villa
  27. usa
  28. askarové
  29. nazisland
  30. německý emigrant
  31. facit
  32. středoevropské jaro
  33. spokojenost
  34. karpaty
  35. píseň o verchovině
  36. apolita
  37. stará balada
  38. pod krušnými horami
  39. středočeská krajina
  40. stalin a stachanovci
  41. parašutistky
  42. španělské dny
  43. hodiny
  44. asturští horníci
  45. zpěv o andělech
  46. in memoriam federico garcia lorca
  47. podzim 1936
  48. mezinárodní brigáda
  49. podzimní večer 1936
  50. neunikneš
  51. panichida chudých
  52. stříbro
  53. lipová alej
  54. sena jdou domů
  55. měsíční večer
  56. jasná noc
  57. pokoj lidem dobré vůle
  58. blín
  59. list
  60. lidé v hotelu
  61. staří dělníci