země

Stanislav Kostka Neumann

země
země je krásná, važme si země, což neříkají astronomové, že je to neobyčejný případ v kosmické říši chorovodové. važme si země, dokud je živá a hostí vody, ptáky, květiny; i když je někdy zlostná a tvrdá, daruje také sladké hodiny. važme si země, pomine jednou, věčnosti není tady ani tam; vteřiny naše jsou vše, co máme, jsi brusič však, jenž drží drahokam. brusiči země, važme si země, v rukou svých máme její fasety. nebudem hříčkou žraločích pudů a otrokáři planety. 15 spojuje nás už, zástupy dělné, v jazycích sterých hymna jediná. jen srdcem nejnešťastnější zpívá, hlasitě celá šestá pevnina. 16