píseň o verchovině

píseň o verchovině
každý nosí svobodu a žádný hrst kukuřice
olbracht: nikola šuhaj
verchovina, verchovina, země vnadná, v patách kráse běd tu bloudí na tisíce; verchovina, verchovina, země hladná, kdo jí aspoň do syta dá kukuřice. verchovina, verchovina, země chorá, blekotá tu idiotů úsměv strašný. za hladem, jenž z panské vůle sela orá, mor se plíží v černé chaty, v život prašný. 73 přichází sem panská věda na tu nemoc: „mor sem na vás, lidé dobří, z polska táhne, a že se tu ze zbožnosti postíte moc, na zesláblé tyf a smrtka nejdřív sáhne.“ verchovina, verchovina zotročená půst má věru ustavičný, ale z bídy; jako v lesích pták, tak v selech člověk sténá, dravec chudé rusíny rve, chudé židy. verchovina, verchovina, země smutná, jako vše, nač padne dravce pracka divá. zbav nás, hněve, všech, jimž naše hoře chutná – jména zemědělce lupič zneužívá. 74