podzimní večer 1936

Stanislav Kostka Neumann

podzimní večer 1936
poděbradský zámek do labe se dívá, staré zdivo spí, a obraz v řece splývá. mračna mlčky běží nad starožitností. topolový rámec je jak z holých kostí. soumrak v listopadu pozdě honí bycha, vlak jen kdesi duní z roviny a ticha. jako by se život měnil v mrtvé molo, hladina se zdá už tuhnout na olovo. roztrhaný západ studí bledým svitem, mimojdoucí člověk oblečen je krytem. krytem lhostejnosti sobecké a kruté, může býti srdce někdy také duté? 107 poděbradský zámek civí do večera, řeka s městem vplynou do mrtvého šera. nikdo nevykřikne, nikdo nezapláče, krvavé sny nenapadnou marné spáče. 108