stříbro

Stanislav Kostka Neumann

stříbro
stříbro je krásnější věc než zlato, stříbro je také krásnější slovo. mnoho-li aperitivu pro den v marnotratnosti zpěváků křehkých v kvetoucích lipách a v starých jilmech, mnoho-li něhy, a pomyslíš-li hluku, jejž činí tučný člověk, který objevil zlato v hrdle. stříbro je svěží jako večer, tichá hladina s plující lunou, pošetilé kruhy a vlnky kolem dívky, která se koupá. stříbro je mluva prostých lidí, srdce na dlani, rosa v lukách, radost žebráků, básníka štěstí, korálky písní, než-li je zlomí nevykoupený ještě život se zlatými pařáty v boji. 114 stříbro je průzračný proud míru, veselá práce, kamarádství, stříbro je naděje, stříbro a ocel – sluneční skvrny v pokojném lese, prstýnek od milé, pampelišky, to je tak asi vše, co nám zbylo ze zlata, zhanobeného dravci. 115