list

Stanislav Kostka Neumann

list
list schnoucí motýlem se snáší, vlnka na říjnovém splavu, bez kazu a prost už vášní padá na křehnoucí trávu. strom-otec nestřásl jej s větví, matka-míza nezradila, to není pravda, i ten břeh ví, že hodina mu udeřila, by prostě letěl – jako synek, jejž uchopilo lačné mužství a vyhání ho z rodných plínek k neznámému dobrodružství – list neví však, jen vznáší se a padá, v průvanu země poletuje, vítr duje, list za listem kdes v tichu skládá, budoucí humus. 124 provázen jeho písničkou, list v tresor půdy přispěl hřivnou maličkou, to není funus. 125