zas jako kdysi

Stanislav Kostka Neumann

zas jako kdysi
zas jako kdysi, ve čtyři ráno, u vody sedím, lov a sny. chudému málo na výběr dáno, tedy se opakují mu dny. hlubina právě procitla tiše v zelené ošatce z rákosí. zvědavě zírá, pomalu dýše, stulíků šperkem se honosí. to ráčkující ji rákosníci svým kiri kirikrí vzbudili. a vodní slípky, tak cákající, hladinu napříč jí rozbily. utichly. šedozelené oči zrcadlí špalír stromový. jen kolem mého brka se točí lehounký tanec kolový. 36 šumějí lindy. pomalým letem z lovu se vrací rozšafně čáp, skokany nesa v zobáku dětem. cestou se štrachá polní dráb. jak se vše mírumilovně dívá! idylu dýchám v polabí. v nitru však fena zlá se mi skrývá. kolika na hrdlo chtěla by! 37