stromy a srdce

Stanislav Kostka Neumann

stromy a srdce
mřežovím holých korun večerní větřík vane; z oblohy jako do run oblačný svit jim kane. v tom písmu z něžných liter na proměnlivém nebi za večerů i jiter mám lyrické své chleby. krajina před okny mně z nich sladká sousta dává. ó, srdce k staré hymně znova mi pobodává. srdce však v jeseň vlídnou může jen zastenati. nemá dnes chvilku klidnou pro tebe, zelená máti. 51