sovy

Stanislav Kostka Neumann

sovy
v konci polabského města, kde už klidně leží sníh, na pomezí luk a hájů ještě jednou zamrzlých, pod mraznou a temnou nocí v zasněžené krajině zahoukaly hladné sovy zdlouhavě a nevinně. oknem na noc otevřeným poslouchám to poselství. jaká rozkoš tyto hlasy, v nichž se čistý život chví. čelo, horké nenávistí ke lžím lidské směsice, hladí čerstvé zvuky pravdy, v spánek zanikajíce. 54